Normy

Doporučené hodnoty průvzdušnosti

Norma ČSN 73 0540–2 definuje doporučené mezní hodnoty celkové výměny vzduchu n50, (číslo udává, kolikrát se za 1 hodinu vymění objem vnitřního vzduchu vytápěného objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa)

• Přirozené větrání 4,5 h-1
• Nucené větrání 1,5 h-1
• Nucené větrání se zpětným získáváním tepla 1,0 h-1
• Nucené větrání se zpětným získáváním tepla se zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní domy) 0,6 h-1

Co říkají normy

Nejdůležitější normou pro měření vzduchotěsnosti staveb je ČSN EN 13829. Tato norma rozeznává dvě metody měření. 

METODA A – měření používané budovy – měření určí hodnotu průvzdušnosti objektu (celkovou intenzitu výměny vzduchu) a tento parametr je uveden ve vydaném certifikátu. Při tomto měření již nelze provádět dodatečná utěsnění. Stavba musí být ve finální fázi určené k používání. Tento certifikát může dále sloužit k návazným výpočtům např. tepelných ztrát budovy a k vypracování energetického štítku budovy.

METODA B – měření obálky budovy – při měření se vyhledávají netěsnosti v plášti budovy a postupně se eliminují. Stavba musí být ve fázi dokončené vzduchotěsné vrstvy (resp. jinak utěsněného pláště), ale bez vnitřního opláštění tak, aby byl umožněn přístup případným opravám netěsností.

Tato norma také popisuje omezení, která je nutné při tomto měření respektovat.

1. Omezení rychlostí větru do max. 6 m/s – samotný vítr vzniká snahou vzduchu o vyrovnání rozdílných atmosférických tlaků. Jeho proudění při určité rychlosti způsobuje zásadní tlakové rozdíly na protějších stranách objektu, a tím vznikají nestandardní podmínky pro provedení měření.

2. Omezení rozdílem teplot a výškou objektu max. 500 m.K. Pokud rozdíl vnitřních a venkovních teplot [K] vynásobený výškou objektu [m] je větší než 500 m.K, je pravděpodobné, že výsledky měření budou nepřípustně zkreslené.