Normy

Doporučené hodnoty průvzdušnosti

Norma ČSN 73 0540–2 definuje doporučené mezní hodnoty celkové výměny vzduchu n50, (číslo udává, kolikrát se za 1 hodinu vymění objem vnitřního vzduchu vytápěného objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa)

• Přirozené větrání 4,5 h-1
• Nucené větrání 1,5 h-1
• Nucené větrání se zpětným získáváním tepla 1,0 h-1
• Nucené větrání se zpětným získáváním tepla se zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní domy) 0,6 h-1

Co říkají normy

Nejdůležitější normou pro měření vzduchotěsnosti staveb je ČSN EN 13829. Tato norma rozeznává dvě metody měření. 

METODA A – měření používané budovy – měření určí hodnotu průvzdušnosti objektu (celkovou intenzitu výměny vzduchu) a tento parametr je uveden ve vydaném certifikátu. Při tomto měření již nelze provádět dodatečná utěsnění. Stavba musí být ve finální fázi určené k používání. Tento certifikát může dále sloužit k návazným výpočtům např. tepelných ztrát budovy a k vypracování energetického štítku budovy.

METODA B – měření obálky budovy – při měření se vyhledávají netěsnosti v plášti budovy a postupně se eliminují. Stavba musí být ve fázi dokončené vzduchotěsné vrstvy (resp. jinak utěsněného pláště), ale bez vnitřního opláštění tak, aby byl umožněn přístup případným opravám netěsností.

METODA C – měření budovy pro speciální účely - v ČR se například používá pro měření v rámci programu "Nová zelená úsporám", kde SFŽP stanovil pro měření Metodický pokyn.

Tato norma také popisuje omezení, která je nutné při tomto měření respektovat.

1. Omezení rychlostí větru do max. 6 m/s – samotný vítr vzniká snahou vzduchu o vyrovnání rozdílných atmosférických tlaků. Jeho proudění při určité rychlosti způsobuje zásadní tlakové rozdíly na protějších stranách objektu, a tím vznikají nestandardní podmínky pro provedení měření.

2. Omezení rozdílem teplot a výškou objektu max. 500 m.K. Pokud rozdíl vnitřních a venkovních teplot [K] vynásobený výškou objektu [m] je větší než 500 m.K, je pravděpodobné, že výsledky měření budou nepřípustně zkreslené.